Vrch Kbíl, kat. Švejcarova Lhota

Vztyčené balvany, nazývané menhiry, a objekty ze dvou či více kamenů, překrytých jedním naplocho položeným, tzv. dolmeny, jsou pravěkými památkami, často pohřebního charakteru. Vyskytují se především  ve Francii, Anglii, na Pyrenejském poloostrově, v severním Německu, Dánsku a Švédsku. V jižních Čechách nemáme jedinou prokazatelnou památku tohoto druhu. V odborné literatuře literatury z romantického období archeologie v druhé poloviny 19. století se jich ale objevuje dlouhá řada. Zásluhou A. Č. Ludikara, tajemníka okresního zastupitelstva ve Strakonicích, byly do literatury uvedeny některé domnělé menhiry a dolmeny z okolí Sousedovic, Švejcarovy Lhoty a Smiradic. Všechny byly postupně zničeny, zachován zůstal pouze jeden domnělý dolmen, který se nachází severně od vrcholu Kbílu (664 m n. m.) a má podobu dutého hranolu délky asi 2,5m, šířky kolem l m a výšku 70-80 cm. Tato „megalitická stavba poutala pozornost několika generací českých archeologů. Předmětem základního sporu byla otázka, zda jde o útvar přírodní, ten hájil např. geolog J. N. Woldřich, nebo o pravěkou hrobku, tzv. dolmen. Umělý původ zastával ještě v roce 1915 archeolog E. Šimek. Diskuze byla s konečnou platností uzavřena roku 1926 archeologem A. Stockým. Jeho negativní závěr o pravěkém umělém původu přírodního útvaru na Kbílu potvrdil i revizní archeologický výzkum, provedený roku 1922 archeologem B. Dubským, který nepřinesl žádné archeologické nálezy. Dnes se plně uznává názor, že dolmen na vrchu Kbílu vznikl plně přírodní cestou, tzv. lavicovitou odlučností hornin.

V rámci zastavení během cesty k dolmenu budou k vidění např. pozůstatky poválečných vojenských objektů, zajímavé doklady těžby kamene a na závěr vystoupáme na rozhlednu na vrcholu Kbílu, odkud je úžasný výhled.

Zájemci mohou samostatně navštívit nedaleké hradiště z doby železné a raného středověku u Libětic (v rámci Archeologického léta byla prohlídka loni), případně muzeum ve Strakonicích.