Utín – Buchberg

Archeologické léto: detail akce Utín – Buchberg

Návrší mezi Hesovem a Utínem nese pomístní název Poperek, což je lidová forma původního německého výrazu Buchberg. Ve 13. a 14. století se zde nacházelo velké těžební a hutnické centrum stejného jména. Bylo zaměřeno na těžbu tzv. polymetalických rud, z nichž se hutnicky produkovalo hlavně stříbro, měď a olovo. Buchberg je jednou z mále hornických lokalit, které se objevují v písemných pramenech. Poprvé to bylo 25. října 1258. Jako důlní středisko se sídlištěm se Buchberg objevuje naposledy v roce 1327. Celková výměra viditelných reliktů po těžbě rud se pohybuje okolo 13,8 ha, čímž se Buchberg řadí k nejrozsáhlejším středověkým důlním areálům ve střední Evropě.
Archeologickými výzkumy i prospekcemi byla potvrzena nejen přítomnost hornického sídliště a důlních pracovišť, ale i metalurgického pracoviště, spojené se železářstvím a kovářstvím. Povrchové sběry doplnily dosavadní soubor nálezů keramiky, mincí, slitků olova či měďnatých slitin, jednoho slitku stříbra, kovových součástí oděvů či hornických nástrojů, také o kovářské a hutnické strusky. K významným nálezům patří také závažíčka, svědčící o přítomnosti zkoušečů (tzv. prubířů) a nejspíš i rudokupců. Historicko-topografické rešerše naznačují i existenci hornické kaple. Nejnovější analýzy a vyhodnocení reliéfu lokality připouštějí i existenci opevněného okrsku, tedy tvrze, jejíž přítomnost by odpovídala obvyklému obrazu středověkých důlních center ve střední i západní Evropě. Stopy po hornickém průzkumu a vyhledávání rud se zde zachovaly v podobě menších jam s nízkým či nepatrným odvalem nebo v podobě odkopů. Význam průzkumných jam spočíval v ověřování hloubek, vydatnosti, směru a úklonu žil či žilně impregnačních zón s obsahem užitkových rud. Hloubky jam proto závisí na typu reliéfu, mocnosti zvětralinového krytu a samozřejmě na typu rudně mineralizované struktury. Jámy skutečných důlních polí, tedy pozůstatky opravdové těžby, jsou naproti tomu v průměru mnohem větší a rozsáhlejší i objemnější jsou i odvaly okolo nich.
Podzemí lokality nebylo zkoumáno, avšak předpokládá se, že v šachtách byly vodorovné rozrážky, vytvářející systém odvodňovacích i sledných chodeb, vedoucích k podpovrchovým dobývám. Viditelné krajinné pozůstatky středověkého hornictví podléhají v průběhu staletí přírodním vlivům, jako je eroze, ale především zanikají činností člověka. Ještě v pozdním středověku se je zemědělci snažili rozvézt a rozorat, aby tak získali další orné nebo pastevní plochy.
Právě výsledky výzkumu se staly podkladem k vytvoření virtuálního modelu hornického sídliště. Mobilní aplikace Buchberg 1269 a hra Ďáblova štola umožní návštěvníkům přímo na lokalitě nahlédnout do života středověkých horníků a technologie těžby a zpracování stříbrné rudy. Buchberg je jednou z osmi významných evropských lokalit, které byly zařazeny do projektu VirtualArch zaměřeného na ochranu a prezentaci archeologických památek.

Organizátoři akce